Jirka Chomát

Před více než rokem jsem odcházel z Jičína pracovat do Prahy. Znal jsem se v té době již z mnoha osobnostmi českého webu, leč pouze jen skrze email. Během několika týdnů jsem se poznal s těmito lidmi i osobně, přičemž Jirka Chomát byl úplně první z nich.

Vzpomínám si, jak jsme tehdy ještě kolem páté hodiny vtipkovali po ICQ, když Jirku napadla úvaha „proč my jsme ještě nezašli do nějaké malebné hospůdky“. Hodina poté, metro A - Náměstí míru, a znal jsem se s tímto Cimrmanovcem tělem i duší osobně. Od tohoto dne jsme začali pořádat setkání Sdružení mravenců a přátel Jiřího Chomáta. Při těchto setkáních jsem měl možnost poznat Jirku jako silného, klidného a spolehlivého člověka se smyslem pro humor. Jirka není přeborník v přespolním běhu ani ve znalosti historie a přesto z něj září jakási tajemná zkušenost.

Jirka pracuje ve společnosti Internet Mall jako product manager a SEO a SEM specialista. Ve volném čase se věnuje svému webu www.chomat.net, přítelkyni Petře a svým dcerám (6 a 9 let) z prvního manželství. Je mu 31 let a žije v rodinném domku v Černošicích u Prahy.

Rozhovor

JB: Jirko, směl bych znát Tvůj názor na předchozí dva rozhovory?

JCH: Mně se líbí oba. Není to žádné PR, žádné „honění“ trika. Člověk pozná, že Vítek je prima kluk a to vhodně doplní jeho profesionální web. Podobně Plaváček „demýtizuje“ bezmezný obdiv, který na něm ulpívá jakožto na úspěšném webdesignerovi.

JB: A co očekáváš od tohoto rozhovoru?

JCH: Úpadek a zapomnění, protože i ostatním dojde co jsem vlastně zač. :-)

JB: Co jsi tedy zač?

JCH: Potížista, u všeho se jen motám a dělám potíže.

JB: A to jsi byl vždy?

JCH: No asi ano. :-) Mě vždycky bavilo a lákalo moc věcí najednou. Kdesi jsem o někom slyšel: „jeho účast na projektu byla velmi podnětná, chodil okolo a dělal potíže.“ A myslím, že se to občas hodí i na mě. Možná častěji než sám tuším. Teď jak přemýšlím jak se ve Smarty píše „foreach“ :-) jsem si vzpomněl na jeden životopis co jsem nedávno četl. Došlo mi totiž, že nevím co bych o sobě napsal do kolonky „Dovednosti“. Kolonky „Neumím“, „Zdokonalení nutné“ a hlavně „V životě jsem o tom neslyšel“, by bylo hodně zaplněné.

JB: Taky „Sokratovec“. ;-) Dříve jsi musel mít nízké sebevědomí, ne?

JCH: :) Sebevědomí je fajn, ale naštěstí jsem realista a většinou dokážu odhadnout co zvládnu a co ne. To co nezvládnu, na to si zjednám. :-)

JB: Ano, nyní jsi „vyvážený“ člověk „jak kaplanova turbína“. Bylo tomu tak ale i dříve? Čtu-li Tvůj weblog, říkám si to není blbej člověk, a přitom máš pouze učňovské vzdělání, mohu-li vůbec řemeslo vzděláním nazývat ;-).

JCH: Tak teď jsi mě „nasral“, kamaráde. ;-) Můj hrdý dělnický původ (připomínaný i továrnou na mém webu) a to, že je ze mě kvalifikovaný nástrojař, mě naplňuje hrdostí.

Rozuměj tomu tak, že jsem z 8. třídy vyšel v nějakém 88 roce a neměl jsem tuchy o tom, co chci dělat. Bezhlavé biflování ve škole, tenkrát a možná i dnes tak populární, mě nebavilo ani trochu. Dneska vím, že to byla chyba, ale umím s tím žít. Když jsem se něco naučit chtěl a potřeboval jsem to umět, tak jsem se to prostě vždycky naučil.

JB: Tak si říkám, to jsi si nevybral dělnický původ pro dobrou dobu. ;-) Ačkoli, ona ještě ta doba přijde, kdy budou mít slovo Ti, co drželi v ruce kladivo. Vyučil jsi se tedy nástrojařem. Poté jsi byl nástrojařem?

JCH: Komunisty nemůžu vystát a za to co jsem se naučil se nestydím, takže s tím prostě nemám problém. Pokud nastane ta doba jak naznačuješ, tak nás všechny „síla provázej“. :-(

Zpět k tomu co umím nebo spíš k tomu co jsem dělal. Asi rok jsem frézoval, soustružil a brousil jak o život, ale výše tehdejšího platu se čerstvě ženatému dělníkovi dost nezdála. Pak jsem smažil hamburgery a další podobné práce (no fakt). Později jsem se zabýval výrobky stavební chemie – nejdřív jako prodavač, pak jako obchodní zástupce, následně jako logistik (objednávky z Německa, doprava do Čech atd…) a nakonec jako správce sítě a tvůrce firemního intranetu/extranetu (ta logistika k tomu).

Internet a programování mě chytlo mnohem víc než bych čekal, zřejmě jsem jeden čas bojoval se závislostí na internetu (ale kdo ne, že). Na 3 měsíce jsem odešel od stavební chemie programovat účto (PHP, MySQL) a pak se vrátil (přemluvili mě) na jeden rok do svého původního působiště.

Po roce jsem se rozloučil natrvalo a nějaký čas jsem pracoval doma (to již čerstvě rozveden), ale protože člověku je doma smutno tak se mi poštěstilo usídlit ve svém současném zaměstnání, ve firmě Internet Mall.

JB: Připomněl jsi mi našeho profesora ze střední školy, který po předání maturitního vysvědčení svůj projev ukončil slovy: „Buďte hrdí na to, že jste strojaři!“ My, studenti nevděční, jsme se tomu jen smáli. Zajímavé je, že se nejvíce smáli Ti , kteří se dnes strojařinou živí. Nu, pokročme. Ve kterém zaměstnání se Ti nejvíce líbilo?

JCH: Jak řekl Jan Werich: Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Hodně rád vzpomínám na práci, kterou jsem dělal předtím, logistika. Přišlo mi, že se pozvolna stávám víc a víc důležitým a platným. Což se stalo vlastně několikrát, pracoval jsem jako obchodník a na podpoře prodeje – naučil jsem se logistika zastupovat, když odešel tak jsem ho dočasně, na 3 roky, nahradil :-). Podobně se to pak stalo s tím správcovstvím sítě a s tvorbou internetových stránek. Podobný vývoj má i moje pozice v současné práci a já si říkám, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem narazil na nadřízené, kteří mi dovolili a umožnili rozvíjet moje zájmy a dovednosti. Ostatně to bylo k jejich užitku, ale z dalších zkušeností vím, že ne každý nadřízený je ochoten a schopen naslouchat námětům a názorům podřízených.

JB: V tuto chvíli jsi skončil s product managerstvím a stáváš se hlavním, prvním a jediným „SEO a SEMákem“ Mallu. Co se Ti na této práci líbí?

JCH: No zatím stále product manager jsem, ale většinu času už mi zabírají práce kolem SEO a SEM. Mall chystá nějaké novinky a já mohu být u toho a dělat právě ty potíže. :-)

Baví mě na ní hodně věcí, ale asi nejvíc to, že Mall je zřejmě jedinou firmou v Česku, u které si můžu vyzkoušet spoustu věcí, o kterých jsem slyšel, četl nebo se je naučil.

JB: Jak vidím, jsi hodně zaujatý člověk pro věc, což je pro tu věc samotnou rozhodně dobré. Ale co Tvůj osobní život a rodina? Není tím tak trochu poznamenána?

JCH: Asi není žádným tajemstvím, že jsem rozvedený a že mám 2 krásné dcery – 6 a 9let. Trochu tajím (především před pěknými děvčaty), že jsem rozvedený 2x, ale to je prostě život a člověk dělá občas jednu blbost za druhou.

Ostatně jsem teď spokojený s tím jak to je, nebo spíš vím čeho si vážit a hledět. A že by mohlo být hůř! :-) Což mě samozřejmě nevyřazuje z dělání dalších omylů.

JB: Máš tedy dvě dcerky z prvého manželství a přítelkyni. Plánujete společnou budoucnost? Chce Tvá přítelkyně mít vlastní děti? Pro ní je jistě zapeklitá situace, že ty máš dvě děti a ona žádné.

JCH: Děti jsou radost i starost, zatím si myslím, že ještě nenastala ta správná chvíle, ale co bude za rok se prostě uvidí. Petra a děti? No včera jsem ji viděl s půlročním miminkem v náručí (miminko bylo kamarádky). Vyprávěla mi o něm celou cesto domů a zářila ještě víc než já, když uvaří kuře na paprice :-). Takže určitě ano.

JB: Čili, jestli Ti dobře rozumím, dnes nějak žijete a co přinese zítřek není předmětem dnešních starostí. To je moudrý přístup.

JCH: Asi bych to takhle neřekl. Časem se prostě uvidí, hlavně aby to se mnou vydržela. :-)

JB: Máš to ve svých rukách. Když mluvíme o rodině, co pro Tebe tato instituce znamená?

JCH: Já neberu žádné instituce moc vážně. Rodina mi nepřijde posvátná, jak občas slýchám. Radši bych mluvil o dětech :-), které mi dělají radost a rostou jako z vody.

JB: Mimo rozhovor: tenhle Zlatý mravenec bude moc pěkný.

JCH: Ale bude to chtít učesat. Tedy ne mě :-)

JB: No, mezi náma, co by sis česal, že?

JCH: :-) No, nic na té palici nemám. ;-)

JB: Není potřeba na ní, hlavně že je v ní. Ikdyž, jsou lidé, co mají v ní něco, co já bych nesnesl ani na ní. ;-) Ale zpět k vážné práci: Jak vzpomínáš na své vlasaté dětství?

JCH: Dětství bylo prima. Ještě jsem podepsán pod prehistorickým webem mé rodné obce Zadní Třebaň (moc mě podle něj nesuďte). Chodil jsem do školy do Řevnic a denně se navracel zpět pěšky s kamarádem. Cesta vede kolem řeky a příležitostí k lumpárnám bylo nepočítaně.

Kromě lumpáren jsem navštěvoval pionýrský oddíl Tuláci, který se později stal oddílem Skautským, dokonce jsem byl i Roverem oddílu.

Moc rád vzpomínám na svého dědu, který se mnou sjezdil všechna muzea na které si člověk jen vzpomene, chodil se mnou na ryby a na houby. Prázdniny jsem většinou trávil u babičky a dědy v Černošicích (tam teď bydlím) a to byly ty pravé časy pro všechny ty výpravy a akce s dědou.

JB: Kolikrát jsi spadnul do řeky, ač jsi šel jistě odvrácené straně cesty? ;-) V Zadní Třebaňi jsi se narodil?

JCH: Ano, narodil. Traduje se historka, že mi máma šla naproti (protože jsem dlouho nešel) a našla nás s kamarádem až v Řevnicích, po kolena v potoce. Já jsem měl logicky ponožky v kapse, protože byli mokré. :-) Do řeky jsem buď nespadl a nebo si to nepamatuju. :-)

JB: Co bylo lepší, pionýr, nebo skaut? Předpokládám, že lidé zůstali, bylo tedy něco jiné?

JCH: Podstatné věci zůstali stejné, parta, nadšení, táboře v přírodě, jen vedoucí byli zřejmě víc v pohodě a bez omezování jako předtím. Ostatně i skaut je organizace poměrně svazující, kdyby se člověk měl držet striktně všech pravidel, ale to je asi normální. Taky přiznávám, že se mohlo ledacos změnit, je to skoro 15 let. Říkali jsme si Tuláci.

JB: A tulácká krev v Tobě klokotá dodnes?

JCH: Já jsem vlastně strašný lenoch a někam mě dostat je problém. Teď jsem si vzpomněl, že v sobotu jdeme Pochod Praha-Prčice. Tedy ne z Prahy jen 22km, ale stačí to. Konečně budu moci pořádně vyzkoušet nový foťák a dát si po cestě pár buřtů. Starší slečna dcerka jde s námi, tak jsem na ni zvědavý.

V tomto místě Jirka odešel na pochod Praha-Prčice. Hned po návratu a rekonvalescenci rozhovor pokračoval.

JB: Tak jak se vydařil, pochod Praha-Prčice?

JCH:Upocený. :-) Fajn prostředek, jak se na pár dní fyzicky odrovnat, spálená záda, puchýře na nohou (já na hlavě), to jsou jen některé z radostí, kterých se nám dostalo vrchovatě. :-)

Ale jinak se ty Prčice povedli moc. Markéta (9 let) to ušla naprosto excelentně a vlastně nás celou dobu táhla. Pořád byla vepředu i vzadu zároveň, nechápu kde ten elán brala. Prý jde příští rok zase a asi půjdeme i delší trasu. Nakonec nás nejvíc zničila cesta domů, ale s tím se musí počítat.

JB:Že vy jste zapomněli vynásobit to množství jídla dvěma?

JCH:Jídlo nebyl problém, Petry máma upekla koblihy s meruňkovou domácí marmeládou, bašta první třídy. :-) Taky už pěkně tloustnu. Cestou samozřejmě byla klobáska. Rozhodně si nestěžuji.

JB:Tvá hospodyně se očividně řídí mottem „láska prochází žaludkem.“

JCH:Rozhodně! Byl bych blb kdybych se bránil. Petra je vyučená cukrářka a protože je teď zaměstnána v jiném oboru tak o to víc ji pečení a vaření baví.

JB:Tak přemýšlím, máš v tom věčném shonu pracovním i rodinném čas také na nějakou kulturu, byť společnou, přečtění pěkné knihy, zhlédnutí filmu, návštěvu divadla?

JCH:Kulturu poněkud zanedbávám, to je pravda, ale na kino si čas najdu a na dobrou knihu také. Ale je pravda, že poslední dobu čtu spíš knihy odborné (webdesign a podobně). Divadlo Petře slibuju už delší dobu a veřejně slibuju, že do měsíce tenhle nedostatek napravím. :-)

JB:Jen mi řekni, jak budeme mít možnost si to ověřit a po jakém představení sáhnete.

JCH:Důkaz místo slibů? :-) No v divadle se asi fotit nedá, ale podám na svém webu zevrubnou kritiku či chválu na vybraný divadelní kus.

Zatím nevím, musím to samozřejmě zkonzultovat, ale moji favoriti hrají v Divadle Na Fidlovačce. Mám rád Terezu Bebarnovou, a Tomáše Topfera. Takže já budu hlasovat pro ně. Pokud budu jednohlasně přehlasován tak se podřídím a o divadle rozhodne Petra. Mně zůstane bilaterální vztah s Thaiwanem. :-)

JB: Jakou knihu si četl naposledy?

JCH:Z rozkazu prezidenta (Tom Clancy), politický thriler. :-)

JB: Zajímá Tě politika?

JCH: Já patřím k té většině co na politiku nadává, ale nic pro nápravu nedělá, kromě účasti ve volbách pochopotelně. Volím pravici a znepokojují mě vysoké preference komunistů, naprosto mě znechucuje ČSSD, která s akcí „zubynehtyukoryta“ zatím nepochopitelně uspívá.

JB: Čeho si ceníš na pravicové politice a je něco, co bys oceňoval na levicové?

JCH: Nevím už kdo to řekl, snad je to vkládáno do úst Winstonu Churchillovi, ale každopádně to byl pravicový politik (volně parafrázuji): Kdo nebyl ve 20 letech levičák nemá srdce, kdo jím je ještě ve 40, nemá rozum. Což, myslím, vystihuje „výhody“ levicové politiky. :-)

V roce 1989 mi bylo „31 - (2006 - 1989)“ a pamatuju si jaké to bylo předtím a jaké potom, nebo samozřejmě teď, vše se za rok nenapravilo. Také bych samozřejmě nemohl dělat tu práci, co dělám teď, nebo co jsem dělal dříve, soukromé podnikání komunisté nemilují a to co předvádějí v současné době je arogance a drzost nejvyššího kalibru.

JB: Chodíš k volbám pravidelně a zodpovědně, že?

JCH: Posledně jsem vynechal a upřímě toho lituju. Babička mi to dodnes nemůže zapomenout, zarytější voličku ODS jsem ještě neviděl. ;-)

JB: Věřím, že příště babičku nezklameš. Děkuji Ti za rozhovor, odměnou Ti je možnost honosit se titulem Zlatý mravenec (titul zatím není akademický) ;-). A poslední slovo je Tvé, máš zde prostor pro vzkaz čtenářům:

JCH: Nejspíš bych jim chtěl vzkázat, že nejsem zajímavý, nic neumím, dělám potíže, prostě jsem osoba nehodná větší pozornosti. Petra sice tuhle říkala opak, ale pak vyšlo najevo, že potřebujeme novou kuhyň a nejlíp hned. :-)

Když si totiž teď čtu tvoje otázky a své odpovědi, tak si říkám, že mě zase míň lidí bude zdravit a nebo si budou říkat, že jsem strašně nafoukanej. Chtěl bych jim vzkázat, že mají pravdu, Petra to ráda potvrdí. :-) Také mém obavy o tvůj blog, aby tě lidi nepřestali číst. ;-) Možná bys měl tuto kategorii přejmenovat na „Hnědí hovniválové“.

Na předávání Oskarů se děkuje manažerům, manželkám či tchýním. Já bych chtěl při příležitosti obdržení 18 karátového Zlatého mravence poděkovat Petře, že to se mnou vydržela a za její štrůdl, kuře na paprice a všechny ostatní dobroty.

Formiculus dilectum

Co se Jirkovi líbí, co obdivuje, co mu chutná a čeho si váží:

barva:oranžová, modrá
lidská vlastnost:lenost
květina:zelí
kov:rychlořezná ocel (roztrhla mi prst na kost :-))
ovoce:banán
zelenina:pórek
jídlo:svíčková, kuře na paprice, jako příloha hrníčkové hnedlíky
nealko pití:ledový čaj
alko pití:Berentzen Apfel
obec:Zadní Třebaň
zvíře:králík Zuzka
osobnost:Jára Cimrman
spisovatel:Clifford D. Simak
zpěvák:Freddie Mercury
herec:Clint Eastwood
politik:Jára Cimrman
film:Poslední skaut
kniha:Přestupní stanice
literální žánr:Sci-fi
hudební žánr:vše od folku po rozumně hlučný rock
hudební skupina:U2, R.E.M., Queen
značka atomobilů:Maserati, Maserati MC12 (protože si od nich nikdy žádné nekoupím)
operační systém:Mandrivalinux
webový prohlížeč:Firefox
internetová služba:Gmail

Formiculus foto

Tomuto pánovi se Jirka podobá:

Jirka Chomát

Komentáře

1. Pavel Kout – 25. května 2005, 18:26

Naprosto fantastickej rozhovor – jdu pod sebou utřít tu loužičku, páč jsem se děsně řehtal.

2. Honza – 26. května 2005, 11:23

Tak to je teda něco, lepší jak si přečíct vtipy o blondýnkách. Přeji víc takovýchto článků. :-)

Váš komentář

K článku nelze připojit komentář, Mraveniště bylo zakonzerováno.


Copyright © Jan Bien.
W3C XHTML 1.0  | W3C CSS 2  | UAW adaptive  | Geo URL  | RDF RSS